Poslední dobou jsem na internetu objevoval spoustu článků, které pojednávají o focení noční oblohy. Neodolal jsem a focení této tématiky jsem taky zkusil.
Existuje více možností, jak noční oblohu zachytit. Fotograf použije buď kratší čas a větší ohniskovou vzdálenost (zazoomování) k zachycení statických souhvězdí či měsíce. Druhou možností je fotcení na delší čas (nebo skládání snímků jdoucích po sobě), čímž se docílí zachycení zdánlivého pohybu hvězd. Podmínkou u obou variant je použití stativu, výhodou pak dálková spoušť, která focení zpříjemní. Pokud se už rozhodnete vyrazit do terénu, je třeba si uvědomit, že větší města nad sebou vytváří tzv. světelný smog a hvězdy jsou proto méně zřetelné. Proto radím fotit na odlehlejších nenasvícených místech. Jak už je přírodními zákony dané, hvězdy se při pohledu ze severní polokoule zdánlivě otáčejí okolo Polárky. Logicky tedy leží na ose, kolem které se Země otáčí. Je li Polárka v záběru umístěna, hvězdy ´točící´ se kolem ní dodávají fotografii dynamiku.
Záleží jen na fotografově fantazii a kreativitě, jakou možnost focení zvolí. Já jsem tentokrát použil metodu skládání jednotlivých snímků do jednoho výsledného. Tato technika nabízí zlepšení kvality a redukci šumu, díky množství prolnutých snímků. Fotka pod článkem se skládá ze sta expozic s časem třicet vteřin, což se rovná padesáti minutám. Tento čas je už dostatečný pro zachycení dlouhé dráhy hvězd. Fotografie jsem spojil v pragramu Startrails, specializovaném na tuto činnost.
Z mé strany se jedná zatím spíše o zkoušení, ale na jaře mám v plánu ne jedno zopakování :).
